Šlágr kola přinesl oboustranně zajímavý fotbal. Pačejovští byli během 1.poločasu jednoznačně lepším týmem a odměnou jim bylo dvoubrankové vedení. V 10.minutě Jarda Kubaň obstřelil zeď a brankář Rojík neměl na jeho přízemní střelu nárok. Domácí se do šance dostali v 15.minutě. Po špatném odkopu od branky se dostal míč k Hlaváčovi, který postupoval sám na branku, ale ve finální části se jeho střelu podařilo zblokovat na roh. Ve 35.minutě předložil Petr Pavelec luxusní přihrávku Pepovi Ticháčkovi a ten do prázdné branky zvyšoval na 2 : 0 pro Pačejov. Klíčovým momentem zápasu možná byla 45.minuta, kdy po rohovém kopu Jirka Frýzek z voleje snížil na 2 : 1. Gól do šatny domácí nabudil a po změně stran byli mnohem aktivnější. I v druhém poločase se hrál atraktivní fotbal. V 54.minutě zahrozil Pačejov šancí dvojice Jarda Kubaň – Pavel Polena. Ani jednomu se však nepodařilo dostat míč do sítě. V 57.minutě vytáhl Štěpán Butnarovu jedovku na roh. O minutu později se Žichovice dočkali vyrovnání zásluhou Marka Špírka. V 60.minutě mohl být domácím klidně vyloučený hráč Butnaru, který nakopl Petra Bokra /a to už měl v té době žlutou kartu/. V 62.minutě zblízka Bokr minul Rojíkovu branku. Když už se zdálo, že se oba týmy rozejdou smírně, což by bylo bezesporu spravedlivé, odpískal cca 7 minut před koncem hlavní rozhodčí po horlivé signalizaci od pomezního ve prospěch domácích pokutový kop. Ruka Honzy Hosnedla pravděpodobně byla, ale předcházelo jí vražení ze strany domácího hráče a neodmávaný ofsajd. Hráč zahrál rukou po ataku na něj v nekoordinovaném pohybu. Penaltu pak Špírek proměnil ve vítězný gól Žichovic. Nepřísluší na tomto místě hodnotit výkon rozhodčích, už se nám to v minulosti vymstilo. Obrázek o tom, jak byl zápas vedený si jistě udělají naši příznivci sami. A bylo jich opravdu hodně! Hráči a trenéři děkují všem, kteří je do Žichovic přijeli povzbudit. Výkon hráčů jim byl jistě odměnou.“

Jinak komentář pana Šišky s osobními invektivami je na hranici žalovatelnosti. Je dobře, že zápas vidělo tolik diváků nejen z Pačejova, ale i ze širokého okolí. Mezi nimi řada trenérů,funkcionářů, bývalých i současných fotbalistů, kteří s Pačejovem nemají nic společného a přesto se i oni ve svých komentářích vzácně shodují. Já osobně jsem strávil jako jediný z diváků celý zápas na protější straně hřiště (společně s pomezním Jakubem Hodkem, který odvedl mimochodem dobrou práci) a průběh zápasu jsem nijak neglosoval. Dovolil jsem si pouze projevit radost nad brankami, které jsme vstřelili. Rozhodně však odmítám společně s Milanem Cikánem způsob, jakým pan Šiška celou situaci popisuje a dramatizuje. Celému utkání by slušela remíza, která by byla zasloužená a s níž by byli spokojeni vzhledem k vývoji zápasu snad všichni aktéři. Na druhou stranu hřiště jsem přešel až po skončení zápasu. S rozhodčími jsem se už nepotkal, mluvil jsem jen v klidu krátce s delegátem.

Pan Šiška mimo jiné ve svém pozápasovém rozboru píše, že "samotný zápas měl svou úrovní daleko k souboji prvních dvou celků tabulky". Nedomnívám se a se mnou budou jistě očití svědci souhlasit, že by naši hráči předvedli podprůměrný výkon. Pokud pak měl pan Šiška na mysli svůj tým, tak zapomněl v rámci objektivity podotknout, že tím nejslabším článkem žichovické sestavy byl zjevně právě on