Název známého filmu režiséra Jana Hřebejka "Musíme si pomáhat" symbolicky vystihuje i dnešní nedělní zápasy pačejovských celků. Čas od času se totiž sejdou hrací dny i začátky našeho áčka a béčka a pak nezbývá nic jiného než udělat něco navíc pro klub, ty osobní zájmy obětovat ve prospěch celku. Na důležitý zápas 1.B třídy do Hradešic mělo odjet 14 hráčů, nakonec se dva před zápasem řádně omluvili, ale nepodařilo se už logicky sehnat náhradu. K utkání tedy bylo připraveno pouhých 12 hráčů a to je skutečně málo. Ještě hůře na tom bylo béčko, které odjelo do Zavlekova jen s 11 hráči. Uznání patří hlavně matadorům Romanu Škachovi, Jardovi Kučerovi, Standovi Klečkovi, Pepovi Panuškovi. Více než smutný a zarážející je na druhé přístup některých mladých hráčů - dorostenců, kteří vysloveně odmítli k zápasu béčka nastoupit, přestože o to byli požádáni. Odmítli pomoci všem těm, kteří se snažili udělat v nastalé situaci naopak maximum. Odmítli to ve chvílích, kdy bylo třeba udělat něco navíc. Asi si tito hráči neuvědomují, že jejich mateřským klubem je Sokol Pačejov. Jak tento jejich přístup kontrastuje s pomocí hráčů béčka, kteří bezprostředně po prohraném zápase v Zavlekově odjeli do Hradešic tak, aby dorazili během přestávky a mohli tak být dopsáni na soupisku a v průběhu druhého poločasu zasáhnout do hry. I oni to mohli odmítnout, ale neudělali to. I oni tak mají logicky podíl na důležitém vítězství v Hradešicích. Právě oni naplnili to hřebejkovské heslo "MUSÍME SI POMÁHAT". Oni to pochopili. Stejně tak jako pomáhají hráči áčka v řadě zápasů béčku. Ta pomoc je a doufám, že bude vzájemná a oboustranná. Nikdo z nás není členem nějakého áčka, nějakého béčka, nějakého dorostu. Jsme všichni členy TJ Sokol Pačejov. Drtivá většina z nás to už pochopila a chce se mi věřit, že to pochopí i těch pár zbývajících jedinců.