V sobotním zápase 1.B třídy s Blovicemi jsme byli svědky jedné velké a naprosto nečekané premiéry. Však se také většina diváků po přestávce ptala, kdože to vůbec stojí v pačejovské bráně. Trenéři předem věděli, že k dispozici tentokrát nebude Miloš Boř a že chytat bude Kuba Kalčík. Zhruba půl hodiny před výkopem jsem telefonicky kontaktoval teprve 17 letého Martina Bulku z dorostu, aby mu pro jistotu přišel "krýt záda".... co kdyby!!! Byla to určitě prozřetelnost. Martin, operativně přeložil naplánované rande /"Aneto, díky!"/ a ochotně těsně před začátkem zápasu dorazil na hřiště. To ještě netušil, že bolestivé zranění Kubovi nedovolí nastoupit do druhého poločasu. Pokyn trenéra Barana byl jasný: "Martine, jdeš do brány!".

Připomínám ještě jednou, že do té doby neměl Martin v áčku odchytanou ani minutu a v dorostu začal s chytáním teprve letos. Do brány šel za nepříznivého stavu 0 : 1 a přestože na něm byla vidět jistá nervozita, dokázal se jí rychle zbavit a rozhodně nezklamal. Všichni hráči se mu snažili maximálně pomoci a to, že jsme zápas s Blovicemi otočili v náš prospěch, je jistě i jeho zásluha. Hlavně bravurní zákrok v samotném závěru, kdy vytáhl gólovou střelu pod břevno na roh stál za to a potvrdil náš cenný tříbodový zisk.

Uznání Martin zaslouží i za to, že dokázal bez řečí pomoci v nastalé hráčské nouzi. Je teď jenom na něm, zda na sobě bude ochotný dále pracovat, tak jako to bohužel nedělá řada jeho vrstevníků. Talent je jedna věc, jistě důležitá, ale pokud není podložený poctivým přístupem, není prakticky k ničemu. Fyzické předpoklady k tomu náš mladý brankář jistě má, teď už to bude hlavně "o hlavě". Určitě by prospěla speciální brankářské příprava Míry Holečka. Každopádně byli fanoušci i spoluhráči jeho přístupem i výkonem příjemně překvapeni.